Ano, může. Je zde velké "ALE".

V ideálních podmínkách těžby nebo polních prací je kůň je v dnešní době bez šance. Musíme vnímat realitu a pokrok. v 80% případů moderní traktor nemá konkurenci. Vždyť nové stroje dokážou nést sedmiradličný pluh, přívěsy s nosností 15 tun, rychlost až 70km na silnici. Žací trojkombinace s výkoným traktorem poseká až 13 hektarů louky za 1 hodinu!!!

Nepotřebují odpočinek a díky klimatizaci a kvalitnímu osvětlení dokáží pracovat na 3 směny, 24 hodin denně.

Život však není ideální. A tak na statisíce hektarů polí, luk a lesů, kde jsou stroje ve svém živlu, zůstávají místa kde je použití moderní techniky sporné.

Srázy, rokle, úzké lesní pěšinky, malá pole na které se nevyplatí posílat traktor. Například posílat traktor pro 5 kubíku soušek roztroušených po lese. (Nejen, že projede více nafty, ale pro pár kusů dřeva ničí lesní cesty. V poměru k hodinovým nákladům - amortizace, opravy, údržba, mzda, nafta, které dosahují od 500kč a výše, není jeho hodinový výkon v tomto terénu ekonomický únosný)

Práve na malých políčkách, pasekách ve svahu nebo s překážkami, kde traktor má záběr sekačky jen 1,2m a rychlost do 5 km je ten správný okamžik pro koně. Stejně tak v lese plném roklí, nahodilé těžbě, jednotlivé vývraty, atd. Všude tam nejen, že kůň je konkurence schopný, ale jeho konkurenceschopnost roste úměrně s cenou nafty a nových traktorů

Takových míst je spoustu. Těžba v CHKO, těžba a údržba lesa drobných vlastníků, kterým se nevyplatí najímat traktor. Nebo prostě nechtějí traktor v svém lese z důvodu nízke únosnosti půdy a lesní cesty.

Například v CHKO Kokořínsko je spousta skal a roklí, kde má traktor problém se dostat a kůň je tam ideální prostředek.

Zálěží na typu práce.

Do vozu a pro polní práce:   Chladnokrevní koně i teplokrevníci. Není zde tak velké riziko jako při práci v lese. Je zde daleko méně podnětů, pro které se může kuň splašit. A když se splaší, tak na louce či poli hrozí koni i kočímu nesrovnatelně méně nebezpečí než v lese.

Přibližování dříví a práce v lese: Chladnokrevní koně či koně primitivních plemen jako například Hucul. Ale do lesa se nehodí každý chladnokrevník. Do lesa patří jen PAN KŮŇ. Musí být vyrovnaný, klidný, nelekavý. Musí umět číst terén, koukat kam šlape, použivat své instinkty a smysly. Musí mít cit pro kládu za sebou, předpokládat kam se posune a samostatně reagovat. Od malého hříběte chodili s matkou do lesa. Učili se vůňi a zvukům lesa. Zajíc, srnka nebo divočák, který vyběhne těsně před nimi je nevyvede z míry. Na rozdíl od jezdeckých koni, kteří se splaší jen z pohledu na starý kus papíru v trávě. Takových koní dnes moc není. Být dobrým koněm do lesa se kůň učí celý život a většina z nich dokonalosti nedosáhne. Také je málo kočí, kteří by to koně naučili. Já sám jsem mizerný kočí, který neměl od koho čerpat zkušenosti a tak koně učí mě. Musím jím důvěřovat. Na důvěře je práce v lese postavená. Pokud  kůň v lese nebo kočí udělají špatné rozhodnutí, může je to oba stát život. A to nepřeháním. Stačí jeden rychlý pohyb špatným směrem, jedno blbé šlápnutí a kláda sjede se srázu a strhne koně. Kůň se může leknout přimáčknou kočího nebo jeho ruce či nohy mezi kládu a řetěž nebo strom. Kdo někdy byl v lese když je mokro, ví jak to klouže. A stačí jedno uklouznutí a domů se nevrátíte. Proto se je výběr koně do lesa tím nejdůležitějším rozhodnutím ve Vašem životě. protože si nevybíráte stroj nebo sluhu. Vybíráte si partnera. Partnera na jehož šikovnosti a loajalitě bude záležet zda večer zasednete s rodinou k večeři.